Každá neuronahrávka, kterou tvořím, nese svůj záměr – jemně, ale hluboce promlouvat k tělu i duši. Neuronahrávka Růže vznikla jako podpora pro otevření srdeční čakry, uvolnění starých zranění a navrácení pocitu bezpečí.
Například když jsme jako děti nedostali dost lásky nebo pozornosti, když nám někdo dával najevo, že projevy našich emocí nejsou v pořádku, nebo když jsme museli být „hodní“ a potlačit sami sebe, abychom byli přijímaní. Často stačí jedna věta, jeden zážitek, který v nás zanechá hlubokou stopu. A právě tyto staré vrstvy často nevědomě ovlivňují naše vztahy, sebeprožívání i to, jak snadno se dokážeme otevřít druhým.
Jak silně se může dotek zvuku dotknout právě těchto míst, ukazuje i sdílení jedné posluchačky. Její zpětná vazba mi přišla ve formě hlasové zprávy, kterou jsem s jejím svolením přepsala. V jejích slovech se otevírá hluboký osobní zážitek – syrový, pravdivý, léčivý.
Níže si můžete přečíst její slova – a také si pustit originální audio nahrávku, pokud chcete nasát plnost emocí a upřímnost, kterou ani text nedokáže zcela zachytit.
"Děkuji, Moniko, za zprávičku. Poslouchám to i s tím křupáním, protože mi to prostě dělá dobře. Líbí se mi ta melodie, ale zároveň v tom slyším i ty frekvence – a ty mi dělají úplně dobře.
Poslouchala jsem si i Štěstí, jak máte na stránkách, to bez hudby, bez té příjemné melodie. A mně by snad ani nevadilo to slyšet i bez té melodie. Říkala jsem si: dneska musím dát Monice zpětnou vazbu na růži. Pustila jsem si Růži, dala jsem si ji do smyčky a poslouchala 30 minut. Snad neřeknete, že jsem se předávkovala.
Během toho se mi ukazoval obraz, jako bych byla někde na JIPce a nahazovalo se mi srdce. Úplně jsem cítila, jak to pracuje se srdeční čakrou – snad i s fyzickým srdcem. A objevila se mi taková hradba, jako kdybych tam měla ještě nějakou starou bolest. Ale zároveň mi přišlo, že ta hradba není jen moje – že je i od lidí vůči mně. Že jsem možná někomu ublížila a oni si tu hradbu vystavěli taky.
A jak jsem slyšela ten zvuk, tak jsem měla pocit, že se ta hradba z betonu každým tónem obrušuje. Bylo mi u toho strašně dobře. Nechala jsem si to puštěné těch 30 minut a teď úplně cítím v oblasti srdeční čakry takové čisto. Říkala jsem si – až teď si pustím Begonii. Ne hned, ale během dne. Protože právě ta Růže mi vzala tu hradbu – a Begonie pro mě znamená: být vidět.
A až teď mám pocit bezpečí být viděná. Do té doby jsem si neuvědomovala, že tam ta hradba ještě je.
Určitě vám ještě napíšu, budu to dál sledovat, ale zatím je pro mě Růže úplně nejvíc wow. Líbí se mi i Štěstí, i když to křupe. A máme se ségrou rády i „Slímáka“. Dokonce i její manžel si ho pustil. Ráno mu říká: „Nechceš si to pustit taky?“ A on si to hned pustil a druhý den zase. Prý ho to krásně vyklidňuje – i když je to vlastně nahrávka na postavu.
U nás ty nahrávky prostě frčí. Holčičky – včera jsme se vrátili a hned volaly: „Mamko, budeme mít sluchátka?“ Říkám: „Mám pro vás dobrou zprávu – nemusíte úplně ležet.“ Tak jsem jim povolila, že můžou mít panenku v ruce. Byly úplně v klidu, žádná televize, nic. Jen klid a pohoda. A za tu informaci, že to nemusí být striktně vleže, jsem fakt ráda. Pozn. holčičky poslouchají nahrávku Theta a Nervus Vagus.
Daly si pěknou nahrávku a zvládly to nádherně. A mám pocit, že to celé něco mění. Se starší holčičkou jsme teď měli náročnější období – byla hodně drzá. A já si říkala: co se to děje? Ale podívala jsem se na to i z mé strany, proč se mi to v životě děje, trochu jsem to zpracovala – a už skoro týden si ty nahrávky pouštíme. A je najednou jiná. Lepší.
Do toho jsem si ráno dala pěknou dávku Růže a celé ráno bylo klidnější, vůbec ne ve stresu. Takže jsem za to opravdu moc ráda.
Uvidíme, co vaši technici – jestli se to křupání dá nějak odstranit. Ale jak jsem říkala – já si to prostě „odhlušuju“. Vím, že to tam možná nepatří, ale slyším ty frekvence, slyším tu hezkou hudbu – a dělá mi to dobře i tak. Tak si to prostě pouštím i s tím.
Tak jo, moc zdravím a přeju krásný den i krásný víkend."
Každý z nás si v sobě nese něco, co bolelo – někdy to byla slova, která jsme slyšeli, jindy láska, která nám chyběla. Někdy si tu hradbu kolem srdce ani neuvědomujeme, a přesto ovlivňuje naše vztahy, naši odvahu cítit i naši schopnost být sami sebou.
Ať už je to Růže nebo jakýkoliv jiný léčivý impuls, přeji vám, ať vás jemně dovede zpět k sobě. K místu, kde se můžete nadechnout, uvolnit tíhu, kterou už nechcete nést, a dovolit si být vidět, cítit a milovat.