Možná to také znáte, do vašeho prostoru vkročí arogantní člověk, který ho svým chováním naprosto nabourá. Někdy na něj doslova civíte a říkáte si: „Co to mělo být?“ nebo třeba vnímáte nepříjemné pocity, které jako by ve vás křičely: „Jsem ve špatné hře!“ Co s tím? Proč jsou lidé arogantní? Pojďme se na to společně podívat.

Arogance vs. asertivita

Narozdíl od asertivního chování se arogance vyznačuje jinými charakterovými vlastnostmi, projevy. Mnohdy je právě arogance zaměňována za asertivitu. Asertivita či asertivní chování je zdravé autentické přistupování ke komunikaci, kdy jedinec si plně uvědomuje své hodnoty, hranice, respekt sám k sobě a k ostatním. Je schopen přijmout, že každý má právo na svůj osobní názor a také možnost říct ne.

Arogantní člověk se mnohdy cítí být nadřazený. Často se domnívá, že je důležitější než ostatní a od svého okolí očekává pozornost, pochvalu ne-li obdiv. Velmi často se potřebuje povyšovat a mít stále publikum – v koutku duše čeká na aplaus. Vnímá a věří, že je VIP a že si zaslouží speciální přístup a podmínky. Ve skutečnosti jsou ale jeho projevy arogance obranným mechanismem, který poukazuje na nižší až nízkou sebehodnotu.

Arogance v souvislostech

Čím větší je míra arogantního chování a projevů, tím méně si člověk věří (ve své schopnosti, osobnost, talenty). Proto se v interakci s druhými snaží demonstrovat svou dominanci a doufá, že o ní přesvědčí své okolí. Z pohledu strachu má takový člověk strach z odmítnutí, posouzení. Proto odmítá velmi rychle druhé a to dříve, než odmítnou oni jeho. Jak se to projevuje? Je to docela častá situace, kdy neváhá napálit do druhého člověka kritiku v přímém přenosu, ale zároveň kritiku své osoby nebo chování velmi těžce nese.

Současná doba, v níž naše společnost preferuje individualismus a soupeřivé sebeprosazení, podporuje tento styl chování, respektive vzorce chování. Podívejme se kolem sebe – všude instagramové účty a facebookové profily, které prezentují mnohdy umělé světy a předhání se až narcistickými projevy. Vezmeme-li v úvahu kult budování narcistické osobnosti bez vnímání emoční inteligence, která je základem kvalitních lidských vztahů, pak se opravdu můžeme zasnít do představy, že: „Kdyby arogance nadnášela, bylo by nebe plné balónů.“. „Výjimeční“ posuzují shora „mravence“, kteří se zaobírají emocemi a příběhem života.

Kudy z toho ven?

Cesta je zřejmá. Zastavit kult sebeprezentace falešného JÁ a zařadit do vzdělávacích systémů alespoň základy emoční inteligence. Pomáhat změně mentálních návyků a vzorců chování z PROSAZENÍ na POROZUMĚNÍ.

Já respektuji tebe, ty respektuješ můj svět.

Přála bych si, aby zejména mladí lidé našli cestu, na níž porozumí sami sobě a pochopí, že dosažení cíle je zejména v prožitku cesty, která k němu vede.  Aroganci zaměnili za sebepoznání a zvídavost, každý den mám přece možnost poznat něco nového. Věřím, že je to možné. Tak ráda bych se dívala do oblak a vnímala nebe plné hvězd místo nafouknutých balónů, které v atmosféře stejně jednou prasknou.